Nejlépe je začít v Olšanech, v místě zvaném Doubravský dvůr. Od autobusové zastávky naproti tomuto starému selskému stavení postavenému při nedalekém rudském zámku, se dáme po asfaltové cestě směrem k lesu zvanému Žďár, který je jižním výběžkem Hanušovické vrchoviny. Po levé straně teče Truský potok. Proti jeho proudu půjdeme téměř až k prameništím. Poslední dům, který míjíme, je postaven přímo na vstupu do bývalého pivovarnického sklepa, který se zřejmě k těmto účelům využíval ještě ve 20. letech minulého století. Legenda vypráví, že právě zde ústila tajná chodba ze zámku.
Při vstupu do lesa vidíme vpravo starý lom, v němž se těžila v 20. letech pararula, jako stavební kámen. Dodnes se zde zachovalo torzo drtiče kamení, nájezdová rampa, zbytky kolejnic, úschovna trhavin a ocelová lana ohraničující dobývací prostor. Zajímavostí tohoto místa jistě je, že v lomu byla po desetiletí puklinová jeskyně, v které na sklonku druhé světové války uložili němečtí vojáci svoji výzbroj a v převlečení za civilisty pak dále ustupovali na západ. Nedlouho po válce se však uvolnil skalní blok a tuto jeskyni zavalil. Tomuto bloku se říká Obří hlava a i když je po tolika letech porostlý vegetací, jen těžko jej přehlédneme. Tento lom však postihl těžký osud, protože se stal oblíbenou černou skládkou našich spoluobčanů. Doufám, že už dnes všichni víme, kam patří nepotřebné věci a že se s nimi nebudeme muset potkávat při nedělních procházkách, že ano?!
Z lomu se můžeme dát buď dále po asfaltce nebo podél potoka zarostlou cestou, která prochází prameništěm porostlém olšemi, javory a jasany. Na jaře zde najdeme prvosenku jarní a sasanku hajní. Jsou zde bujné porosty ostřice hnědé, ostružiníku, kapradě samce a čistce lesního, který svými listy připomíná kopřivu. V místě brodu najdeme jírovec maďal, napadený klíněnkou jírovcovou, která se k nám nedávno rozšířila z Balkánu a způsobuje žír uvnitř listů. Poblíž hájovny najdeme v potoce staré dřevěné vodovodní potrubí a dnes již zasypaný vodárenský objekt. Za touto lichtenštejnskou hájovnou o něco výše proti proudu potoka roste na jaře léčivá rostlina - devětsil lékařský. Od potoka se vrátíme zpět na asfaltovou silnici. Vyjdeme naproti krmelci, kde se nachází jubilejní kámen ke 40. letům vlády hraběte Lichtenštejna, z roku 1897. Tyto kameny nechal po celém jeho panství budovat jeho lesní rada a významná osobnost českého lesnictví - Julius Wiehl. Kolem nich pak nechal vysázet duby červené, z nichž se některé dochovaly dodnes. Společně s nimi zde roste i další americká dřevina - borovice vejmutovka. Další jubilejní kameny nalezneme například nad Temenicí u hájovny nebo u Sv.Trojice mezi Moravským Karlovem a Vysokým Potokem.
Po asfaltce pokračujeme dále údolím. Po 100m se nám otvírá zprava "Údolí Studené vody". Jsou zde hojná prameniště a staré vodárenské objekty, které však stále dnes z části zásobují část Rudy nad Moravou. Hora tyčící se vpravo se nazývá Strážnice (517 m.n.m.). Její příkré východní a jižní svahy jsou lemovány až 6m vysokými skálami. Z hlediska ochrany přírody se jedná o cennou lokalitu přírodě blízkého lesa s výskytem chráněných rostlin a živočichů (sleziník hadcový, zmije obecná, čáp černý, výr velký, datel černý, holub hřivnáč).
Zhruba po 500 metrech dojdeme na větší křižovatku, na které se dáme opět vpravo přes potok, k místu zvanému U obrázků. Odtud se pak dáme dále po hřebeni. Po pravé straně jsou smíšené porosty s jesenickou varietou modřínu opadavého. Tento starý porost je domovem strakapoudů, datla černého a dalších našich lesních ptáků, včetně zástupců sov. Z trav zde na lesní cestě roste vlhkomilná tráva - sítina rozkladitá.
Cestou po hřebeni půjdeme už jen po úzké pěšině. Zdejší ostrý hřbet je tvořen poměrně vzácnou horninou - hadcem. Je to ultrabazická metamorfovaná hornina s obsahem 95% olivínů, azbestu. Hadec je velice tvrdá hornina a proto se rozpadá jen podél puklin. Vznikla zde soustava skalních výchozů, mrazových srubů, spadajících tři až devět metrů vysokými, místy členitými a stupňovitými čely k jihovýchodu. Lemují je sutě ostrohranných balvanů. Ač jde o tmavou horninu, na povrchu je až 1 cm mocná zvětralinová vrstva s povrchovou mozaikou drobných jamek - voštin.
V polovině minulého století byl zde prvně na světě zjištěn minerál - zelený enstatit (jde o křemičitan ze skupiny pyroxenů). Dále zde byl nalezen zirkon o velikosti 3 cm a dodnes jej máme možnost vidět ve Vídni v muzeu. Tento hřbet je převážně porostlý duby a borovicemi. Ve skalách roste osladič obecný, sleziník červený a také náš největší zástupce kapradin - hasivka orličí. Z druhů zákonem chráněných se na hadcových skalkách vyskytuje sleziník hadcový a lomikámen cibulkonosý. Z trav se zde vyskytuje třtina rákosovitá a měkké koberce vytváří metlička křivolaká .
Ač se zde pohybujeme v nadmořské výšce kolem 500 m.n.m., díky osluněnosti svahů se zde se zde vyskytují teplomilné a suchosnášející (xerotermní) druhy rostlin a živočichů, včetně díky knížce O. Sekory dobře známého mravkolva běžného. Tento jistě zajímavý druh žije skrytě ve své malé jamce. Pokud však do této jen asi 2-3 cm hluboké jamky spadne neopatrný mravenec, mravkolev ze dna jamky doslova vystřeluje malé kamínky, kterými svou oběť sráží zpět dolů, aby mravenec neměl šanci dostat se z této zákeřné pasti. Trápení mravence pak ukončí mohutná kusadla, kterými vtáhne mravkolev svou potravu hlouběji pod zem. Ve skutečnosti se jedná pouze o larvu mravkolva, dospělý jedinec je podobný zlatoočku a společně s ním jej řadíme mezi síťokřídlé. Zdejší členitý terén je také ideálním prostředím pro naši největší psovitou šelmu - lišku obecnou.
V polovině hřbet protíná travnatá cesta, kterou se dáme vlevo dolů s kopce. Po pravé straně se nachází vrch Šošola, který je zahrnut v rámci projektu Natura 2000 mezi Evropsky významná stanoviště. Při příchodu k asfaltové silnici si povšimněte jedle bělokoré (výměna jehlic je u ní pouze jednou za jedenáct let, což ji řadí mezi nejzdravější známé jedince svého druhu v Jeseníkách). Cesta vpravo vzhůru nás dovede na křižovatku Pod Šošolou (537m.n.m.) a odtud jdeme 0,5km po zelené značce k rozcestí Pod Jánem (581 m.n.m.) Je zde starý kamenný kříž, u něhož se prý v období sedláckých bouří scházeli lidé. I dnes se zde scházejí lidé, ale spíše kvůli posezení ve stínu dvou mohutných kaštanů a nádherné krajině.
Prosím, vše, co si sem přinesete, raději pěkně sbalte do batůžku a nezatěžujte zbytečně životní prostředí nás všech! Zvláště ohniště k tomu láká, ale vězte, že kromě papíru a dřeva zde nic jiného neshoří! Za všechny, kteří se o taková místa starají, vám děkuji za pochopení.
Odtud se můžeme vydat dále do Janoušova a Hrubého lesa (masiv Jeřábu - 1003 m.n.m.) nebo do nedaleké malebné vísky Hartíkov nebo cestou směřující podél pole a krajem lesíku k jihu směrem do Bušína. Tam se však můžeme dostat od křižovatky pod výše zmíněnou jedlí i kratší cestou, a to pokud se nedáme vzhůru, ale půjdeme po asfaltce přes potok a v ostré levotočivé zatáčce (po 50m) ji opustíme a dáme se úvozovou cestou vlevo vzhůru. Právě v tomto pásu lesa, sevřeném těmito cestami, roste dnes již poměrně vzácný jilm habrolistý. Jelikož je tu prameniště, rostou zde vlhkomilné rostliny, jako pomněnka bahenní, mokříš střídavolistý, sasanka hajní, pstroček dvoulistý či vraní oko čtyřlisté a podhorské druhy - věsenka nachová a kokořík přeslenitý. Na okraji cesty také roste podběl léčivý a v létě bychom zde nalezli poloparazitický černýš luční, jehož název právě pochází od toho, že při vadnutí tato rostlina zčerná. Tato rostlina má úzké, špičaté a vstřícně rostoucí listy. Kališní lístky jsou pyskatého tvaru s nažloutlou barvou. Celý tento les je genovou základnou pro "jesenický" modřín a semena se sbírají i z vybraných stromů smrku ztepilého, jedle bělokoré, borovice lesní a některých  listnáčů. Lesní cestou dojdeme po 400m na křižovatku. Vlevo v mírném údolíčku se nachází kaliště, které hojně využívá prase divoké. Na stromech po sobě zanechává bahnité oděrky, které se nazývají "malůvky". Z křižovatky se dáme cestou vpravo do kopce. Po 50 metrech leží vlevo u cesty nory, které zde vyhloubila a také občas obývá jezevčí rodinka. Při pozorném sledování najdeme vpravo asi po 20 metrech hnízdo káně lesní, které je na vysokém modříně. Poznáme ho podle toho, že se nachází při kmeni ve vidlici dvou větví. (Jiní naši dravci si hnízda při kmeni nestaví.) Zdejší les s hustým ostružinovým podrostem je velice úživný pro srnčí zvěř.
Na okraji lesa si povšimněte divoce rostoucího chmelu na mladých javorech. Z lesa vyjdeme a budeme pokračovat po jeho okraji po polní cestě vedoucí k západu. Zde se k nám připojí Ti, kteří si zašli pro hezké výhledy na kopec Pod Jánem a ke stejnojmennému rozcestí. Okraj lesa je porostlý jasanem ztepilým, habrem obecným, dubem zimním a keři, jako je šípek, bez černý, brslen evropský (lidově nazýván farářovy čepičky) a hloh obecný. Cestou pokračujeme a vpravo v údolí vidíme porosty olší a jeřábů. Pak projdeme březovým hájem a dojdeme na křižovatku s asfaltovou silnicí. Polní cesty jsou lemovány řadou druhů listnatých stromů a keřů. Své místo zde našla i vrba jíva. Remízky mají vysokou ekostabilizující funkci. Mizení rozptýlené zeleně v našich polích v předchozích 40 letech bylo jednou z hlavních příčin úbytku drobné a pernaté zvěře, jako je zajíc polní, koroptev polní, křepelka i bažant obojkový. Vpravo před námi je kopec Ovčárny (504 m.n.m.) Pokračujeme stále rovně. Po levé straně máme remízek s topolem osikou a břízou bradavičnatou. V létě zde voní dozrávající jahody. Jdeme kolem zelené budky cestou vedoucí do habrového lesíka, který postupně zakrývá velice hlubokou erozní rýhu. Les před vsí Bušín vystřídá řada ovocných stromů doplněná o slivoň trnku.